Blog

Publikováno

Syndrom mizejícího dvojčete: Hranice? Co to je?

Pokud jsem přeživší dvojče, většinou nevím, co to hranice jsou anebo je pro mě extrémně obtížné si je v partnerském vztahu vymezit. Většinou partnerovi vždy vyhovím, i když je to na úkor sebe. A když mi partner vymezí hranici, špatně to nesu.

Proč?

syndrom mizejícího dvojčete a hranice ve vztazích

Protože mezi Vámi a Vaším dvojčetem žádná hranice v děloze nebyla. Byli jste jeden celek. Přeživší dvojče si nese trauma z prenatálního období. Část jeho psychiky se tedy v tomto období zasekne. Je pro něj proto přirozené se napojovat na druhé dvojče, později v životě na druhé lidi. Touží po tomto napojení. Umí vnímat zcela a víc než na 100 %. Tato schopnost je vynikající například, když chcete někomu pomoci. Ale někdy Vás to může i vysilovat.

Proč je těžké si vymezit hranice?

Z dělohy máte zkušenost, že když se Vaše hranice vymezovala, a rozšiřoval se Váš prostor, Vaše dvojčátko zemřelo. Osobně to vnímám jako nespravedlivost, že moje dvojčátko muselo zemřít, ale příroda už to tak zařídila. Je možné se na to podívat i tak, že oba byste tam nepřežili. Vaše dvojce se obětovalo, aby Vy jste mohli žít. Abyste měli dostatek prostoru a výživy. A v důsledku toho:

  • protože jste mu zabrali prostor a Vaše dvojče zemřelo, můžete mít obrovsky zahlcující strach vymezit se vůči partnerovi a prožívat to intenzivně i v těle;
  • protože jste mu sebrali výživu, můžete být s dvojčetem loajální a hladovět a před lidmi se stydět si vzít jídlo.

Řešení?

Váš partner nebo kdokoliv jiný není Vaše dvojče a když mu řeknete, že se Vám něco nelíbí, že už je něčeho moc a že mu nevyhovíte, neopustí Vás, neublížíte mu a nezemře (pokud by se tak stalo, položte si otázku, zda chcete být s někým, kdo Vás nerespektuje nebo citově vydírá?).

A naopak, pokud si hranici nevymezíte a mlčíte, ubližujete sami sobě a to, že se Vaše dvojčátko obětovalo, abyste měli prostor a výživu a mohli žít, přišlo vniveč.

A protože nevíte, kde ta hranice je, TESTUJTE JI a DÁVEJTE SI JI I SAMI. Docílíte toho, že si vymezíte hranici dřív, než ji druzí vymezí Vám, to by Vás přece mohlo zranit. Např.: Je pro tebe v pořádku, když Ti o tom ještě něco řeknu? Nelíbí se mi, že…

Když Vy si budete vymezovat hranice, budete říkat i předem, co se Vám nelíbí, budete pro ostatní čitelní a přejdete z role oběti do role tvůrce. Budete si vztahy vytvářet a bude tak docházet k méně konfliktům.

Ze začátku u toho můžete mít pocit viny kvůli Vaší zkušenosti z dělohy. Ale dovolte si to! Všichni máme právo na svůj prostor. A uvědomte si, že Vaše dvojče zemřelo, aby Vy jste měli prostor, Vy jste mohli žít. A pokud Váš partner za to stojí, rád Vám vyjde vstříc a bude se snažit nalézt kompromis mezi jeho a Vašimi potřebami.

Publikováno

Přežila jsem svoje dvojče (syndrom mizejícího dvojčete)

Období, kdy jsme u maminky v bříšku a porod samotný nás velmi ovlivňují, protože se v tomto období vytvářejí neuronová spojení v našem mozku a naše nastavení k životu a ke světu.

Při jednom sezení, kde jsem byla sama klientkou, jsem zjistila, respektive ve vlastním těle jsem si prožila ztrátu svého dvojčete, o kterém jsem nevěděla. Říká se tomu syndrom mizejícího dvojčete (vanishing twin syndrom), kdy jsou počaty dva zárodky, a jeden přibližně mezi 3. a 4. měsícem těhotenství umírá. 

Některé zdroje uvádí, že syndrom mizejícího dvojčete má každý desátý člověk.

V dnešní době už většinou maminky tuto informaci díky ultrazvuku ví, ale v 80. letech, kdy jsem se narodila, se ještě na ultrazvuk nechodilo a maminky to nevěděli.

Co se s mizejícím dvojčetem stane?

Buď ho přeživší dvojče vstřebá – takže pak někde v těle může být cysta, nebo ho vstřebá placenta – tento pozůstatek plodu se jmenuje plodový papyrus.

Jak můžete zjistit, že jste měli mizející dvojče?

Jste-li přeživší dvojče, můžete prožívat nevysvětlitelné pocity jako:

  • přehnaný strach z opuštění a osamělosti,
  • v dětství jste chtěli mít dvojčátko, nebo dalšího sourozence,
  • jste bez příčiny smutní,
  • máte pocit, že jste špatní,
  • sabotujete vztahy,
  • hledáte ho – ve svých partnerech, ale vztahy Vám moc dlouho nevydrží, protože hledáte perfektní a bezpodmínečnou lásku.
  • Nakupujete pro dva.
  • Rozchody prožíváte jako úmrtí.
  • Přes tělo. I když Váš vlastní mozek to nechápe. Jde o to, že tělo si to pamatuje. Tak jako si například pamatuje, že když se spálíte. Tak příště už víte, že do ohně nemáte sahat. Nebo si představte citron a hned se Vám vybaví kyselá chuť. Tak s dvojčetem je to stejné, potkáte někoho, kdo Vám ho připomene, například tím, že máte pocit, že druhý člověk je Vaše spřízněná duše, a hned mohou přijít strachy z opuštění a intimity nebo později pocit, že Váš partner není dostatečně dobrý, že má chyby, ale Vy jste zvyklí na harmonii, kterou jste s dvojčátkem v děloze prožívali.

Nebo si zkuste pustit tyhle písničky , jestli ve Vás vyvolávají emoce:

– Sometimes When We Touch – Dan Hill

– Phil Collins – You’ll Be In My Heart

– Who wants to live forever – Queens

Více informací o syndromu mizejícího dvojčete

Z hlediska toho, jak probíhá a jak se v těhotenství projevuje, doporučuji: https://www.rehabilitace.info/zdravi-deti/syndrom-mizejiciho-dvojcete-co-je-to-jak-probiha-a-jak-se-projevuje/

Publikováno

Jak přežít návštěvu u zubaře?

Včera jsem byla u zubaře, a protože vím, jak to může být nepříjemné nejen z hlediska zubů, ale i psychiky, ráda bych s Vámi sdílela pár tipů, jak si můžete pomoci, když je pro Vás návštěva zubaře stresující, jako pro mě.

Znáte to? Celé tělo Vám ztuhne nebo se brání. Svaly se zatínají. Útěk, boj nebo zamrznutí? Přestanete dýchat a mysl Vám lítá všude možně. Racionalita nás nutí zůstat a nerespektovat své tělo. A když už sedíte v křesle, vrtačku v ústech půl hodiny, přijde rezignace, možná i odevzdání a v duchu prosíte, aby už to bylo za Vámi. A přitom objektivně to nemusí zas tak moc bolet, vždyť nám umrtví půlku čelisti. Nicméně tělu to může připomínat něco víc ohrožujícího, třeba něco z našeho porodu, kde reálně bojujeme o přežití, a proto reakce těla a mysli mohou být mnohem větší a neúměrné bolesti.

Co mi pomáhá aneb pár tipů, jak to přežít:

  • Základní rada, které platí pro všechny náročné situace: Dýchejte.

Kdykoliv se přistihnete, že nedýcháte, dýchejte. Můžete svou mysl soustředit na dech a to Vám pomůže zůstat v těle.

  • Zkuste si představit Vaši zdrojovou osobu.

Zdrojová osoba je Vaše kotva. Můžete si představit kohokoliv, někoho z rodiny, nebo jinou blízkou osobu, se kterou se cítíte v klidu a bezpečně. Můžete si také představit nějakou postavu z pohádky nebo filmu, která by ve Vás pocit klidu a stability vyvolala. Představte si, že stojí před Vámi a jen se Vám dívá klidně do očí. Soustřeďte se jen na ten klidný pohled. Můžete použít fantazii, ať Vám řekne, co potřebujete slyšet. Pro mě to je například jeden můj kamarád nebo létající pes Falco z Nekonečného příběhu. Ideální samozřejmě je, když Vás někdo doprovodí a poskytne Vám přesně to, co potřebujete naživo nebo si s sebou vezměte fotografii dané osoby.

  • Další rada zní: Hýbejte se.

V čase, kdy jste dostali injekci na umrtvení a čekáte na její účinky, můžete pomoci svému tělu, aby se cítilo dobře a aby Vaše mysl zůstala v těle co nejdéle. Stres se ukládá zejména v kloubech, proto je dobré, když hýbete rukami – prsty, kroužíte zápěstími (tam je spousta kloubních spojení, navíc dlaně jsou místa, kudy vstupuje energie z/do těla). Hýbejte i rameny, jemně hýbejte hlavou nebo se jakkoliv protahujte, případně můžete tlačit rukami proti stehnům, dát si kotník na stehno a protáhnou si hýžďové svaly a kyčelní klouby, můžete se také jemně kolébat, můžete dělat cokoliv Vám dělá dobře. Jde o to, že tělo se cítí v ohrožení, může prožívat boj o přežití, nechce cítit bolest, kterou už někdy dříve prožilo a tato situace mu to připomíná. Dovolte mu projevit svou sílu a energii a neukládat stres v těle. Pohybem pomůžete energii proudit.

Například koně přirozeně vyklusávají a tím odvádí přebytečnou energii z těla, která se aktivovala v důsledku ohrožení při útoku predátora.

více o koních a terapii vřele doporučuji knihu Lindy Kohanov Tao koně: cesta ženy k uzdravení a transformaci
  • Jste-li už ve fázi rezignace a odevzdaně sedíte v zubařském křesle, zkuste si představit, že jste v nebi a Vaši ošetřující jsou andělé. Nemusíte věřit na anděly, důležité je, jestli Vám to pomůže.
  • Až odejdete z ambulance, udělejte cokoliv, čím dostanete stres z těla. Skákejte, běhejte, tančete, protahujte se apod., i když se Vám po zákroku nechce. Uleví se Vám.
  • Moje poslední obecná rada zní: nedbejte na to, co si o Vás myslí ostatní. V tomto případě zejména lidé v čekárně. Zaprvé, nikoho z těch lidí už nejspíš nikdy nepotkáte. Zadruhé, dejte přednost tomu, jak se cítíte Vy a Vaše tělo, před tím, co si myslí cizí lidé. Je to Váš život. Výše uvedené protahování můžete provádět nenápadně a pomalu, abyste nevzbuzovali přílišnou pozornost.

Případně se sami zamyslete:

  • Jaký typ podpory potřebuji, když jdu k zubaři nebo k jinému lékaři, aby mě to neodrovnalo na celý zbytek dne? Co by mi pomohlo?
  • Kdo nebo co je moje zdrojová osoba/postava/bytost?
  • Dovolím si požádat o pomoc, když je pro mě návštěva lékaře náročná?

Budu ráda, když se mnou v komentářích posdílíte Vaše tipy, jak zvládáte zubaře, případně, jestli Vám moje rady pomohly.